Raný středověk
Raný středověk
Jako raný středověk označují historici období evropských dějin od 5. do 11. století, někdy bývá rozlišováno ještě přechodné období od antického starověku ke středověku (4.- 8. století) od vlastního raného středověku (9.- 11. století). Jedná se o epochu, kdy se na troskách antické římské říše a civilizace zrodila v součinnosti s barbarskými národy středověká křesťanská společnost. Politická mapa Evropy dostala novou podobu a v základních rysech si ji udržela až do dnešních dnů. Tento přerod byl dokončen po roce 1000.
Do starověké Evropy začaly od poslední čtvrtiny 4. století pronikat hordy kočovných Hunů, kteří přicházeli z mongolských stepí a stali se obrovským postrachem evropského kontinentu. Roku 375 zničili germánskou říši Ostrogótů a jejich sousedů Vizigótů, které se rozkládaly při březích Černého moře. Hunové byli nemilosrdní krutí válečníci, kteří odmalička byli tvrdě vychováváni a učeni snášet bolest. Hunové ovládli Uherskou nížinu a odtud podnikali útočné výpady na římské provincie na Balkáně. Tato epocha trvala přibližně "pouze" asi 80 let - do roku 451 - porážky Hunů v čele s Attilou v bitvě na Katalaunských polích. Attila zemřel v roce 453, o jeho smrti existuje několik verzí, avšak je asi nemožné zjistit, která verze je pravdivá (jestli vůbec některá). Nicméně faktem bylo, že Attilova smrt znamenala pro Evropu velkou úlevu.
Podle výzkumů a bádání nad archeologickými nálezy - především keramikou tzv. pražského typu (méně už nad písemnými důkazy, kterých je z období raného středověku o životě na našem dnešním území pramálo) se ukazuje, že Slované se dostali na naše území někdy v letech 400 - 550. Osídlovali především úrodné nivy při řekách. Nešlo o nijak masový exodus statisíců či milionů lidí, ale řeč může být maximálně o několika desítkách tisíc našich slovanských prapředků. Životní podmínky nebyly vůbec idylické, terén byl hodně bažinatý, úrodných a vhodných míst k usazení mnoho nebylo. Nedá se asi mluvit o vesnicích jaké známe dnes, spíše šlo o osady o několika chaloupkách či o samoty s několika usedlostmi. Chov domácích zvířat nebyl efektivní, nuzná políčka vydávala mizernou úrodu. Je jisté, že v těchto podmínkách naši prapředci trpěli často hladem a rozhodně nežili v dostatku či dokonce určitém blahobytu.
Písemné prameny o životě na našem dnešním území z tohoto období v podstatě neexistují.
Až ve spise Historia Francorum datovaném někde do 2. poloviny 7. století, který vznikl v Burgundsku, se dá alespoň něco o dění na našem území vyčíst. Tento spis se označuje jako kronika mnicha Fredegara.
Evropa se sotva otřepala z řádění barbarských Hunů a již je tady hrozba nová - ve druhé polovině 6. století se evropské území stalo terčem nájezdů turkotatarských Avarů. Nebyli sice tak krutí a krvelační jako Hunové, šlo jim hlavně o kořist a podmanění obyvatel, kteří se na dvě století stávají jejich vazaly a otroky, kteří na ně pracují, sklízí a vyrábějí potřebné produkty. Avarská armáda nebyla příliš početná, a tak Avaři posílají do válek jednotky postavené z příslušníků podrobených kmenů.
Někdy po roce 620 se vyhrotila nespokojenost obyvatel s otrockým postavením vůči svým avarským usurpátorům a v této době se objevil na scéně francký kupec Sámo, který se avarské nadvládě dokázal postavit (síla avarské nadvlády utrpěla drtivý zásah porážkou u Konstantinipole v roce 626) a po dobu asi 30 let se stal jakýmsi řekněme vladařem Slovanů ve střední Evropě. Mnich Fredegar zmiňuje i boj franckého kupce-vladaře Sáma proti franckému králi Dagobertovi. Tato bitva roku 631 u tehdejší pevnosti Wogastisburg (na nám dnes neznámém místě) skončila úplnou porážkou armády krále Dagoberta. Po Sámově smrti (659?) se slovanská říše patrně rozpadla.
Zde v podstatě na dlouhá desetiletí končí písemné zmínky o dění na našem dnešním území, objevují se jen útržkovité zmínky nevalného významu či historické hodnoty.